a) Žlutucha menší, žlutucha, Thalictrum minus, Kleinere Wiesenraute
Lodyha a listy lysé. Hlavní úkrojky listů ostrými úhly odstálé; lístků mělčeji vroubkovaných, vezpod trávo- neb sivo-zelených. Nažky eliptičné neb podlouhle eliptičné, málo smáčknuté, 8-10 žebré, s bliznou široce 3-hranně hrálovitou, málo nazpět ohnutou a nezubatou. Rostlina mnoholetá 0,3-1,25m. Květy zažloutlé uprostřed bledě zelené. Kvete v červnu a červenci. Roste roztroušeně na skalnatých a keřnatých stráních, na mezích, lukách, např. na Smíchovské louce u Prahy, u Kel v Boleslavsku atd.
Jsou pak známy ještě jiné podobné druhy jako:
b) Žlutucha orličkolistá, Th. aquilegiaefolium
V horních lesích, skalách, u lesních potoků.
c) Žlutucha smrdutá, Th. foetidum
Na vápených skalách, u sv. Ivana, sv. Prokopa a Závisti blíže Prahy.
d) Žlutucha jednoduchá, Th. simplex
Na lukách, v huštinách u Žatce.
e) Žlutucha luční, Th. flavum
Na vlhkých lukách v Polabí.
f) Žlutucha úzkolistá, Th. angustifolium
Sem tam roztroušena na vlhkých lukách a v křovinách.
- Staří lékařové připisovali všem žlutuchám povahy mírně zahřívající a vysušující s nějakým svráskováním.
- Listy mladé s jinými zelinami požívané obměkčují břicho, a činí řídké neb volné stolice. Tutéž vlastnost avšak mnohem silnější připisovali kořenu a užívali ho místo rhebarbory jako léku počišťujícího, s prospěchem zvláště při žloutenici.
- Nati a hlavně kořenu roztlučenému připisovali moc proti kamenu v ledvinách a proti všem neduhům ledvin a močového měchýře, an na moč žene a kámen vyvádí.
- Šťáva z nati a květu, které se dává po 70gr, slouží v krvotoku, bělotoku. přílišné čmýře a zlaté žíle
- Semena tentýž mají účinek.
- Zevnitř potřebovalo se nati k hojení ran, jakožto výborného prostředku.
- Svařeným kořenem v luhu mořily se vši a zákožky svrabové.
- Prášek z kořene byl šňupán k zaražení krvácení z nosu a na vředy sypán, aby se čistily a vysušily.
- Čerstvé listy a kořeny zvláště žlutuchy menší a luční s kamencem močené barví tkaniny na žluto, skoro šafránovo; salmiakem nabývá se bledší barvy.
