Brassica, Kohl
a) Brukev obecná (zelice. Brassica oleracea, Kohl) Listy všecky sivé a lysé, dolejší lýrovité, hoření spodkem súženým neb okrouhlým přisedlé. Kalich a tyčinky přímé. Semena hladká. Květy sirkově žluté. Bylina dvou i jednoletá 1/3-1m. Kvete v květnu a červnu. Odrodky brukve obecné jsou:
b) Brukev, kerlubny, řepné selí. Bras. gongylodes. Kohlrabi.
c) Karfiol, zelí květné. Bras. botrytis. Blumenkobl.
d) Zelí hlavaté, hlavatice. Bras. capitata. Kraut, Kohl.
e) Kapusta, Bras. sabauda. Gemüsekohl, Akkerkohl.
f) Jarmuz, kadeřávek, zelí kadeřavé. Bras. acephala. Braunkohl.
Všechny tyto vůbec známé rostliny u nás se sázejí a požívají co vařivo. Ve starém věku sloužily jako lék proti všem možným nemocem a Mathioli ve svém herbáři píše, že každý hospodář, brukve pěstující mohl říci, že má celou lékárnu ve své zahradě. V knize té je také udáno velmi mnaho rozličných, mezi tím i směšných receptů, na př.: Moč od mladého člověka, který několik dní brukev byl jedl, hojí píštěle, rakoviny, vlky (opruzeniny), lišeje, smahy (znaménka) a všechnu nečistotu na kůži; děti mají se močem takovým omývati, aby zůstaly od mnohých nemocí uchráněny.
- Šťáva ze surové brukve se solí smíšená a pitá obměkčuje stolici
- šťáva s vínem smíšená a vlažná do ucha dána, navracuje sluch
- šťáva s medem vařená a do očních koutků vetřena, vyjasňuje zrak
- šťáva do nosu vpravená, počišťuje hlavu atd.
Podobným způsobem se tam odporučují košťál, listy, semeno a jiné části brukve, buď zvlášť nebo dohromady; bud surové neb vařené, pro sebe nebo s rozličnými přísadami proti všemožným nemocem. Něco z toho léčení až posud u našeho venkovského lidu se udrželo. Nejčastěji se přikládají čerstvé listy brukvové na hnisající rány a mokvavé vředy (boláky, bolavé nohy), ku kterému cíli však se užívá i listů červené řípy, salátu, vína a jiných rostlin, pod kterými rány a vředy často se i zahojí, zvláště když chladící list se častěji obnovuje neb čerstvým nahrazuje. Léčivá moc neleží však v listech; rány a vředy pod nimi se hojí spíše tím, že jim je věnována větší pozornost a čistota. Zahojily by se jinak mnohem dříve, když by se často vymývaly a vždy čistým, novým neb vypraným šatem obvazovaly. Chudý, pracující člověk, který nemá na obvazky zbytečného prádla přikládá letního času na vředy rád listy; odhodí je za nějakou chvíli, když oteplejí, hnisem pokryty jsou a když svědění neb pálení pociťuje; natrhá si snadno čerstvých a sváže nimi hnisu zbavený vřed na novo, a libuje si při tom, že čerstvý list jej chladí, horkost odjímá a svědění neb pálení umírňuje. Horší to je v zimě, když listů není, tu zůstává vřed stále jedním špinavým, hnisem prosáklým zapáchajícím hadrem ovázán, pod kterým se zahojiti nemůže, naopak stále se rozežírá a rozšiřuje.
Kuchyňské odpadky všech druhů brukve dávají se s prospěchem dobytku k píci.
