Leknín bělostný, leknín, lekno bílé, lekuta, lekní, taška bílá, štulík bílý, skulík bílý, vodní růže bílá, vodní lilium bílé, lekutí, Nymphaea candida, Weisse Seerose
![](http://cesky-herbar.cz/wp-content/uploads/2021/02/Leknin-700x448.jpg)
Čtyřhranný zpodek kalicha Bilně vyniklý. Nitky nejvnitřnější nahoře značně širší než prašník. Semeník vejčitý, pod bliznou ztenčený a bez tyčinek. Paprsků blíznových nejvíce 6-10, vejčito-podlouhlých, zaokrouhlených se dvěma postranními rýhami, žlutých neb červených. Mnoholetá bylina. Kvete v červnu, červenci a srpnu. Roste ve vodách zvláště stojatých, ve větších kalužinách, rybnících, jezerách a zátokách řek. Leknín se rozmnožuje a sází tím způsobem, jak u stulíka žlutého udáno jest.
- Za dřívějších časů co lék oblíben květ a kořen. Květy vodou zavařené pily se místo thé v zarputilém kašli.
- Puzená voda z květů pokládala se za výborný lék chladící zvláště při zánětech plic, jater, sleziny, ledvin, dělohy aj. a podávala se nemocnému dle jeho přání.
- Zevně sloužila voda leknínová k umývání obličeje napuchlého neb růží a jinými vyrážkami zaníceného.
- Při těchže nemocech užíval se též syrup z květu zhotovený.
- Olej leknínový užíval se zvláště v zánětu ledvin, nemocech měchýře a palčivosti moče.
- K přípravě vody bralo se 5 částek čerstvého leknínového květu a 20 částek vody, což se přehánělo až na 10 částek tekutiny. K syrupu se vzalo 2 částky lupenů květových, které ve 4 částkách vřelé vody v zavřené nádobě 12 hodin se ponechaly, načež se tekutina procedila a s cukrem až na hustotu syrupu zavářela.
- Olej se připravoval následovně: 40gr květu nechalo se 10 dní ve 400ml oleje z nezralých oliv na slunci močiti; pak se vytlačený a procezený olej vlil opět na čerstvý květ, což se třikrát opakovalo.
- Kořen leknínový, tříslovinu chovající, zvláště prospívá v běhávkách, úplavicích, krvotocích, bělotoku a podobných nemocech. Též proti zimnici studené, kurdějím a všem nemocem žláz mízních se odporučoval. Kořen se podával buď vodou vařený 10gr na 200ml vody, buď se nechal močiti v červeném vínu, které se pilo.
- Také se užívala šťáva z čerstvého kořene nebo i prášek ze suchého kořene utlučený.
- Štáva z kořene přikládala se na spánky, aby spaní způsobila.
- Odvarem kořene myla se kůže k zapuzení pih, blizen a všelijakých skvrn.
- Vodou, v které kořen močen byl, myla se hlava, aby dlouhé a pěkné vlasy narostly.
- Štáva z čerstvého kořene přikládala se na krvácející rány a otoky z ochabělosti vzniklé.
- Prášek ze suchého kořene byl sypán na rány k zastavení krve, na vředy, mokvající chrasty aj., aby je vysušil a zhojil.
- Kořen leknína slouží k barvení sukna, plátna, látek vlněných aj. na černo, k připravování černého inkoustu a barvy tiskařské. Kořen se skalicí zelenou poskytuje tak pěknou černou barvu na sukno, jak jen nejlepšími duběnkami a dřívím blankytným může se státi, ba někteří dávají barvě leknínové přednost. Na vlně a bavlně pomocí octanu železového a zinkového poskytuje překrásné proměny barvy kávové a tmavohnědé. Bavlna a hedvábí s močidlem kamencovým nabývají barvu pěkně žlutavě hnědou. Též dává kořen čistou barvu šedou.
- Dále slouží i k vydělávání kůží způsobem obyčejným, protože obsahuje mnoho kyseliny duběnkové a třísloviny.
- Má-li kořen ve všem posloužiti, musí býti čistý a pozorně usušený, nikoliv však plesnivý, měkký a zkažený, jak velmi často v obchodu přichází.
![](http://cesky-herbar.cz/wp-content/uploads/2021/02/Leknin-2-700x467.jpg)