Dřínkový strom, dřínka, Cornus mas neb masculla, Kornellkirsehe, Horlitzenstraueh
Listy eliptičné neb vejčité, v tupounkou špičku povytáhlé. Květy žluté, v okoličkách skoro kulovatých, podepřených, obalem 4 šupin kožovitých asi stejně jako okolík dlouhých, před listím se vyvinující. Plod (dřínky) podlouhlý, červený, převislý, s peckou houbovitě děrnatou. Keř nebo strom 2,5-6m. Kvete v březnu a dubnu. Roste v listnatých hájích na keřnatých pahorkách, jinde sázený neb zdivočelý.
- Před časy měl také dřín v lékařství dobrou pověst. Přičítali dřínkám moc stahující, svráskající a proto se dávaly při běhavce, úplavici a podobných nemocech.
- Mízou ze zeleného listu hojil se svrab, lišej a rány.
- Kůra dřínová chválena byla místo chiny proti zimnici studené.
- V lékařství ovšem již dávno ustoupiti musel dřín lékům mnohem lepším, avšak lid se ho posud drží.
- Šťavnaté a dosti příjemné dřínkv se požívají surové nebo i s cukrem zavařené a naložené.
- Listy sušené piji se také jako thé, které příjemně chutná.
- V ohledu řemeslnickém jest dřín mnohem znamenitější. Dříví jeho bílé neb zažloutlo-bílé náleží mezi nejtvrdší a nejvytrvanlivější, a proto jak soustružníci, tak i truhláři ho vyhledávají. Též slouží k dělání pevných špicí do kol, palců na kola mlýnská, obručů i tyček k vínu a vesměs nástrojů trvanlivých. Nejpevnější cvočky řežou se z něho. Kůry možno užiti k vydělávání kůže a barvení. Kůra kořenová barví sukno na rezavo, větvová na žluto a dříví na hnědo. Z dřínek kvašením možno víno a kořalku připraviti.
Dřín roste v každé půdě, není-li příliš vlhká; rozmnožuje se hřízenicemi, oblouky, odnožemi, též i semenem, kterým nejlepších se docílí keřů a stromů. Nejlépe jest celou dřínku nebo-li plod na podzim do země zasaditi.
