Stračka polní, ostrožka polní, svalník královský, kozí bradka, rytířská ostruha, Delphinium consolida, Rittersporn
Listy mnohodílné s úkrojky čárkovitými. Plátek 1, vykrojený, 2-křídlý, 1-ostružný. Semenník 1, řídko 2-3. Hrozen chudokvětý; stopky květní niťovité, delší listenu. Květ tmavě modrofialový, zřídka bílý. Měchýřky lysé, náhle v dlouhou čnělku ztenčené. Bylina jednoletá 30-46cm. Kvete v červnu, červenci a srpnu. Roste na rolích mezi osením.
- Kořen a nať nemá patrné chuti; semena json hořká.
- U starých byla stračka velmi vážena.
- Květům připisuje se moc proti kamenu. Květy v růžové vodě močené přikládá lid na zanícené oči.
- Nať pudí na moč, rozpouští kámen v měchýři, usnadňuje čmýru (menstruaci) a stolici, vypuzuje hlísty a zahání vši z hlavy.
- Zvláště však jí bylo přičítáno, že rány hojí.
- Při tom všem pozorovati sluší, aby vnitř jen v malých dávkách se užívala; před ostatními druhy, zvláště před stračkou znamenanou (Delphinium ajacis), která v za hradách se pěstuje, náhodou i zdivočelá někde roste a k bylinám jedovatým náleží, sluší se varovati.
- Ovce, kozy a koně žerou stračku polní, skot však a prasata se jí nedotýkají.
- Štává z květů poskytuje cukrářům barvu zelenou; s kamencem vařena stane se modrou, kterouž se může psáti.
