Lilek

a) Lilek sladkohořký, potměchuť, sladká hořká, psinky vodní, modré, červené; sladká vrbka, červené psí víno, myší dřevo, Solanum dulcamara. Bittersüss).
Polokeř s kmenem dřevnatým, větvemi bylinnými, položený neb popínavý. Listy vejčito-podlouhlé, nedělené neb hoření 2 odstálými oušky střelovité. Vrcholíky zdánlivě postranní a latovité. Koruny fialové, na zpodu úštů se 2 zelenými tečkami, zřídka bílé. Bobule elipsoidické, šarlatové, zvící hrachu. Polokeř 0,3-3m. Kvete od května do srpna. Roste v plotech, křoví, podle příkopů, potoků a řek.

• Větvičky jsou nejdříve chuti hořké, protivné, pak zasladlé, potřebují se zvláště aby způsobily pot při nemocech kůže, hostci a příjici, také se užívají proti krticím a kašli rozličného druhu. Obyčejně se dává 10-20gr k odvaru, který po lžičkách ve 24 hodinách se využívá. Ostatně je lépe, když lid této byliny se vystříhá, proto že velmi prudce účinkuje, snadno vrhnutí, průjem, závratě a jiné povážlivé příznaky způsobuje.
• Podobně účinkují též bobule, a děti sluší upozorniti, aby je netrhaly a nejedly.
• V lékárně se prodávají větvičky usušené a extrakt, avšak málo kdy bývají od lékařů předpisovány, proto že je jiných příjemnějších a neškodných léků, které podobně a mnohem lépe účinkují.
• Větvičky pro lékárnu sbírají se v březnu, srpnu a září.
• Poněvadž lilek sladkohořký velmi hluboko kořeny do země žene, s prospěchem potřebovati se může k upevnění břehů a hrází.
• Žlutavé a tuhé větve hodí se k pletení košíků a k tenkým obručím.
• Zápach větví jest velmi protivný myším a krysám, protož k zahnání jich se potřebují.
• Lesníci prý jimi lákají lišky.
• Kozy a ovce žerou list, ostatní dobytek však rostliny této se nedotýká.
• Potměchuť snadno se rozmnožuje odnožemi a hřízenicemi.

b) Lilek obecný, lilek menší, černý, psinky černé, psí víno, psí hrozno, Solanum nigrum, Nachtschatten
Kořen 1 letý. Listy nedělené, vejčité neb přítrojhranné až kosníkovité, chobotnuto zubaté, až vykrajované. Vrcholíky zdánlivě postranní, okolíkovité. Koruny bílé, zřídka lilákové. Bobule černé, zelené neb žluté. Bylina jednoletá 30-60cm. Kvete od května až do podzima. Roste na pustých místech, cestách, rolích a zahradách.

• Nať obzvláště mnutá, vydává zápach mámivý; vnitř se málo kdy užívala, leda pálená voda z ní, když byla 2-3 léta stará proti pálivosti moče a jiným palčivým bolestem vnitřním.
• Za to se přikládaly zevně rozkrájené čerstvé listy na čelo, uši, prsa, žaludek a vůbec na všechny části těla, ve kterých se nějaká bolest pocítila.
• Někteří badatelé počítají rostlinu tuto mezi jedlé, neškodné, jiní však považuji ji za jedovatou.
• V Dalmacii prý bobule na másle smažené jedí, aby líbezně spáti mohli, u nás pozorováno, že děti se roznemohly, když syrových bobul požily.

c) Lilek brambor, brambor, zemče, zemské jablko, bobál, erpetle aj., Solanum tuberosum, Kartoffel, Erdapfel
Oddenek hlízonosný. Listy přetrhovaně lichozpeřené. Vrcholík konečný. Koruny bledofialové neb bílé. Bobule kulaté. Bylina mnoholetá. Kvete v červenci a srpnu. Vůbec známý a sázený.

• Brambory surové, strouhané přikládají se na zpáleniny a opařeniny; uvařené strouhané s vodou neb mlékem na kaší smíšené a ohřáté na otoky, také na jiná místa, zvláště při zánětech plk, jater aj.
• Velkou cenu mají však v hospodářství. První brambory přivezeny byly do Evropy asi v r. 1585-88 a sice z Ameriky, kde již od dávných časů za potravu lidem sloužily. Trvalo to přes dvě století, nežli si u nás získaly všeobecné důvěry. Ještě r. 1822 psal náš proslavený botanik Dr. Jan Svatopluk Presl následovně: „Matka má, žena 68 letá loni v Pánu zesnulá kolikrát vypravovala, že za její mladosti zemčata byla vzácnost veliká, a že jistý muž z Jachymsthalu rodičům svým malé pytlíky darem obzvláštním a vzácným přinášel. Soudili bychom tedy, že zemčata asi před 50 lety k nám nepochybně ze Saska, zvláště do krajů západo-půlnočních přišla. Do krajů východo-severních nepochybně ze Slezska přenešena byla. Nyní všude po Čechách jsou rozšířena a zimního času téměř jedinou jsou potravou, zvláště horních obyvatelů a můžeme říci, že by se mohlo většího hladu obávati, kdyby se zemčata neurodila, než kdyby obilí se nepodařilo.
• Nyní je brambor všude rozšířen, neboť rozmnožuje se velmi snadno, jest úrodný i snáší všeliké rozdíly jak podnebí tak i půdy. Sázením dlouholetým uchýlily se brambory neb zvrhly se od původního tvaru, tak že nyní je přes 60 odrodků, co do tvaru, velikosti, barvy i dobroty; jsou tu kulaté, podlouhlé, bílé, červené, fialové, modré atd. Barevných brambor upotřebuje se více v panských domech pro okrasu salátů a jiných z brambor připravených jídel.
• Již r. 1822 udával Dr. Presl, kterak z brambor lze připravovati klobásy, ježka neb pudding, výběhlík čili nákyp, týkanec neboli dort, chleb, sýr atd. V knize pí. Dumkovou vydané jest přes 200 jídel z brambor připravených popsáno. Patrno, že brambor nejen potravou nejchudšího lidu jest, ale že i v zámožnějších rodinách s nějakou, třebas i sebe menší přísadou neb rozmanitou přípravou za pokrm slouží.
• Brambory sestávají z vody, ze škrobu a jenom z něco málo bílkoviny, proto samy sebou jsou málo potravné, a mají-li výživy poskytnouti, tedy se jich musí mnoho snísti, což však žaludek obtěžuje. Brambory však spojené s mlékem, vejci, masitou polévkou, masem aj. činí velmi vydatné potravné jídlo.
• Mladé, klihovaté, jakož i příliš staré brambory jsou těžko záživné; zmrzlé brambory jsou i škodlivé.
• Polévku a kaši z bramborů lze snadněji stráviti, nežli celé brambory vařené neb pečené.
• Z brambor dělá se zvláště mouka, škrob a kořalka, pak i krupice, ságo, rejže, pivo, víno, ocet, droždí a cukr; dále může se jimi plátno bíliti, práti a s voskem svíce zhotoviti.
• Brambory vařené a pak rozmačkané poskytují dobytku a drůbeži výbornou píci.
• Lilek brambor patří nyní ohledně svých plodů k našim nejužitečnějším rostlinám, avšak i nať, květy a bobule jeho jsou k potřebě, ačkoliv zůstávají nepovšimnuty. Mladé rostlinky totiž ze země pučící i s mladými listy rozsekané a vařené, mohou se jak Dr. Presl píše, bud pro sebe nebo s jinou zeleninou jísti. Při tom pozorovati dlužno, aby při vaření voda několikrát se slila a čerstvá nalila, čímž netoliko chuti protivné pozbývají, ale tím dříve se uvaří.
• Listy jako tabákové truzené místo nich slouží, jak se dle Presla již dávno ve Švédsku dělo. Listům a lodyhám dával Handel v Maincu přednost u dělání safiánu. Čerstvá nať i květy dávají citrónově žlutou štávu, která vlně cínem močené touž barvu prozračnou a trvanlivou poskytuje.
• Mnohosemenné, nezralé, zelené bobule (uzrálé jsou černé) mohou se jako olivky nakládati a požívati; jsou prý chutnější nežli kyselé okurky. Známo je, že bobule chovají v sobě prvek mámivý, neb jak lid říká jedovatý, proto asi v málo které kuchyni je nakládají, ačkoliv prý octem a vařením mámivý prvek se zruší nebo alespoň umírní.
• Husy hynou, když bobul byly požily.
• Dobytek o nať bramborovou mnoho nedbá, pakli ale zpařená se mu předloží, dost rád jí žere.
• Lodyhy usušené mohly by se místo paliva upotřebovati.
• O bramboru, o jeho pěstování a užitku dala by se sepsati celá knížka, avšak pro tento spisek stačí, co bylo ve vší krátkosti podotknuto, zvláště že rozličných pojednání bylo již uveřejněno a také každému mnoholetou zkušeností, jak sázení, tak i uschování a upotřebení brambor dodatečně známo jest.

d) Rajské jablko, jablko milosti, zlaté, pasvice obecná, Solanum lycopersicum, Paradiesapfel, Liebesapfel
Lodyha bylinná, žláznatě chlupatá. Listy vezpod sivé, přetrhávaně zpeřené, lístků zpeřeně stříhaných. Koruna žlutá, ve více než 5 úštů rozeklaná, zdélí kalicha. Bobule mnohopouzdrá, brázdovaná, červená, někdy žluto-červená, žlutá i bílá, lesklá. Bylina jednoletá. Kvete od července do října. Pěstuje se v zahradách.

• Nať celá vydává zápach těžký, nepříjemný, mámivý a chutná zahořkle. Též tak zapáchají a chutnají nezralé, zelené bobule; uzrálé však jsou příjemně navinulé a dosti líbezně voní.
• Listy rozmačkané přikládaly se dříve na místo, zapálená neb zanícená k utišení bolestí; štáva z lodyh vytlačená na zapálené oči. Matthioli praví: „že jablka rajská v oleji vařená nebo na slunci v něm dobře močená dobrá jsou, aby jimi horkou prašivinu mazal. Také radí štávu z nich proti nemoci červené a jiným horkým tokům; vždy však má toliko zevnitř býti užívána, při čemž prý pozornosti potřebí; “nebo velikou by škodu velmi brzo učiniti mohla”. Tenkrát ovšem byla rostlina tato za jedovatou vyhlášena, což se později vyvrátilo.
• Rajská jablka jsou v našich kuchyních vůbec známa, připravují se z nich zvláště omáčky k masu hovězímu nebo na kuřata.
• Bobule se nakládají do octa, aby se udržely a omáčka z nich i v zimě mohla se dělati.
• V Indii východní jedí surové bobule místo ovoce jiného po obědě k občerstvení; ve Vlaších přidávají k nim olej, pepř a sůl, též je vaří s těmi přísadami. V Amboině požívají i surovou nať s rybami.
• K sázení se časně z jara semena do hrnců květinových založí; z nich napotom sazenice přesadí se do půdy dosti mastné, teplé, vlhké a výslunné.
• Poněvadž lodyhy na zem se kladou, podeprou se tyčkami.