Žabník jitrocelový, jitrocel vodní, Alisma plantago. Gemeiner Froschlöffel, Wasserwegerieh
Listy všecky z oddenku, řapikaté, namnoze vynořené, vejčité, trochu srdčité, neb kopinaté až čárkovito-kopinaté, řidčeji ve vodě ponořené, čárkovité, trávovité, průsvitavé, některé s kopisťovitou, vzplývající čepelí. Lata na pohled přeslínkatá. Nažky smáčknuté, tupé, bezhrotné, na hřbetě 1 až 2rýhé, v strboulek tupě 3-hranný sestavené. Plátky bílé neb narůžovělé. Bylina mnoholetá 9-60cm. Kvete v červenci a srpnu. V stojaté vodě, v blátech, v příkopech a kalužinách.
- Dříve byla upotřebena nať a kořen, který se ku konci srpna sbíral, vodou umyl a ve stínu sušil.
- Kořen na prášek roztlučený s jahodovou vodou pitý, odporučoval se proti písku neb sutému kamenu v měchýři.
- Svařenina kořene dávala se proti kurdějím a vodnatelnosti.
- Ještě na začátku toho století byl žabník proslaven co lék proti vzteklině, jak u lidí tak i u zvířat. Pokousaným osobám dávalo se hned po leptání rány, jakož i později, když běsnosť vypukla 1-1,5gr kořene v prášku, která dávka za 2 hodiny se opakovala. Pokousaným psům i v největším záchvatu vztekliny dával se prášek z jednoho neb dvou kořenů s máslem smíšený a na chleb natřený, jednou, dva- neb třikrát denně, což prý k vyléčení postačilo.
- Listy roztlučené přikládaly se na nohy vodou oteklé, aby puchýřky a úlevu způsobily.
- Nať se dávala na nežidy a vředy, také na prsy, aby mléko zmizelo.
- Šťávou žabníku vymývaly se rány od psů a hadů způsobené.
- Včely z květu mnoho medu a vosku vybírají.
