Koniklec luční, koniklec, koniklec visutý, lékařský, zvonek kuchyňský, Pulsatilla pratensis, pulsatilla nigricans, Wiesenkuhschelle, Wiesenküchenschelle
Listy přízemní s květem současně vyvinuté. Květ nící neb převislý, sevřeně zvonkovitý, z lístků koncem ven ohnutých. Ústy lístků čárkovité, zřídka čárkovito-podlouhlé, celé neb často 2-3 klané. Úkrojky obalu namnoze do polou neb z předu 2-3 klané. Květ tmavofialový neb rudý, nejřídčeji slámožlutý. Bylina mnoholetá 15-23cm. Kvete v dubnu a květnu. Roste na travnatých stráních, borech, na místech kamenitých, výslunných, suchopárných.
- Upotřeben bývá kořen, nať a květ. Čerstvá nať krájená velmi ostře čpí a rozkousaná v ústech dlouho pálí; kořen je mírnější.
- Sušením pozbývá rostlina těchto vlastností, zachovajíc toliko chut z počátku zahořklou, pak trochu slanou.
- Svou těkavou a ostrou látkou působí dráždivě na útroby břišní, na blány slizné, syrovatečné a vlék nuté, zvláště pak na nervy oční.
- Shotoveniny: šťává koniklecová lihová, totiž vytlačená štáva s líhem v stejných částkách smíchaná. Voda koniklecová překapaná neb destilovaná (pálená, přetahovaná, tažená); osm částek vody studničné pudí se přes částku rozřezané nati v koupeli pískové. Výtah neb extrakt koniklecový, vyvařením nati a pak zavařením shotovený.
- Za starých času byl koniklec velmi oblíben, odporučoval se zvláště při obrně, nepohyblivosti údů, vyrážkách počasných, vředech rakovitých a příjičných, při zaražené čmýře (menstruace) a zlaté žíle (hemoroidy), hlavně pak při nemocech očních, jako jsou: zákal šedivý, oblak černý, bělmo, okal oční a j.
- V ně se přikládal na vředy, nahnilé kosti, lišeje.
- Na to přišel koniklec v zapomenutí až r. 1771 opět v lékařství byl častěji potřebován, nyní však lékařové málo kdy jej předpisují.
- Nati suché 5-15gr se 400ml vřelé vody za čtvrť hodiny v nádobě dobře zavřené se zpařuje a pak procedí. Od této zpařeniny podává se třikrát denně po 70-100ml, nebo ve vředech a chorobách kožních k mytí se poroučí.
- Vody destillované dává se denně dvakrát po 10-20ml; šťávy lihové však zřídka kdy více nežli jednu kapku.
- Při kašli dusivém mohou děti užiti extraktu 2-4 ctgr 2krát neb 3krát za den; vzrostlí lidé mohou při suchém, dráždivém a s vrhnutím spojeném kašli užiti 7-14 ctgr.
- Extrakt může se užívati buď rozpuštěný, buď v prášku neb pilulkách. Radno jest započiti s malou dávkou a znenáhla k větší postupovati. Dobré znamení účinku při užívání prý jest, když oči počnou boleti a slzeti, když při tom i pot a hojnější močení nastane. Potom však se nesmí lék tento nemocnému dále podávati, jako i tenktráte, když by na zpitomělosť neb obtíže v žaludku naříkal. Vůbec je při užívání koniklece, jelikož jedovatý jest, největší pozornosti třeba.
- Pro lékárnu sbírá se v dubnu.
- Varovati dlužno, aby se nesbíral místo tohoto koniklec obecný neb pravý (Zvonek kuchyňský, Pulsatilla vulgaris, Aneraone pulsatilla, Gemeine Kúchenschelle), který též na takových místech roste, avšak snadno k rozeznání jest zvláště dle toho, že listy přízemní v čas květu málo vyvinuty jsou, květ otevřeně zvonkovitý, z lístků rovných, skoro přímý, veliký a bleděfialový jest. Kvete v březnu a dubnu. Jest mnohem prudší nežli předešlý a mohl by zlé příznaky způsobiti.
- Zvěrolékaři jim hojí staré vředy u koní.
- Listím a kvítím koniklece lučního může se na zeleno barviti, a ze šťávy květu lze inkoust zelený připraviti. Květy samotné dávají barvu bledě zelenou. Vlna vismutem močená nabude barvu zahnědle žlutavou. Vaří-li se květ s maličkém srpku a kamence, docílí se barva krásně zelená k malování vodnímu. Velikonoční vejce touto rostlinou na zeleno barviti, nemůže se schvalovati, protože štáva jest jedovatá.
- Ovce a kozy prý rostlinu tuto beze škody požívají; hovězímu dobytku zdá se škoditi.
- Ovčáci dávají dobytku kořen proti uštknutí jedovatých zvířat.
