a) Meruzalka červená, meruzalka, víno sv. Jana, rybéz, rybíz červený, rybézky, rybizle, svatojanské jahůdky, Ribes rubrum
Šupiny pupenů jemně pýřité. Řapíky žláznato-brvité. Listy 3-5 laločné, vezpod nejprv hustě šedopýřité; laloky široké, krátké, přítupé. Hrozny brzo převislé, přílysé, stopky 2-4 krát delší vejčitého listenu, číška kališní plose mískovitá; ušty okrouhlo-kopisťovité, nazpět neohrnuté, lysé. Plátky žlutavé, malinké. Bobule červené. Keř 1-1,5m. Kvete v dubnu a květnu. Roste v hájích a křovinách vlhkých, jinde snad jen zdivočelá; v zahradách se na všech místech pro lahodné plody sází.
- Bobule mají vůni a chuť příjemnou, dosti silně kyselou, rozpálené tělo mírně ochlazují, rozprouděnou krev usazují, žízeň hasí a hnilobu překazují. Proto se užívají v zimnicích palčivých, zvláště s horkostí a žízní spojených, proti bolení hlavy, závrati, mdlobám, krvotokům, tlučení srdce; dále proti žloutenici, kurdějím, zácpě, kamenu močovému a j.
- V lékárnách prodává se z nich zhotovený syrup, zvláště pro přísadu k nápojům a lékům protizánětným. Syrup se připraví, když 400gr šťávy a 800gr bílého cukru jednou se nechají přepejchnouti.
- Bobule sbírají se pro lékárnu v červenci.
- Meruzalky se jedí surové i zavařované, nesmí se jich příliš mnoho jisti, aby kyselost a slabost žaludku nezpůsobily. Meruzalky bílé jsou méně kyselé nežli červené, u nás však nejsou oblíbeny. Na zimu se dají udržeti meruzalky i v hroznech, hlavně však zavařenina z nich slouží za nádivku do koláčů, tortů atd., proto nejen v kuchyních lepších, zvláště ale u cukrářů mnoho meruzalek se zpotřebuje.
- V některých zemích, kde nemají révy, připravují z meruzalek víno, kořalku a ocet.
- V ohledu řemeslnickém toliko se ví, že větvemi možno poskytnouti suknu barvu hnědou, bobulemi špinavě žlutou (nankynovou).
- Ovce, kozy a prasata rády nať žerou, koně však ji zavrhují. Včely v květech nacházejí mnoho medu.
- Meruzalka rozmnožuje se velmi snadně, potřeba toliko mladé větvičky 1-2 střevíce dlouhé z jara nebo na podzim pod jedním okem uříznouti a dvě třetiny v půdu zastíněnou zasaditi, kde brzo okořenatí. Též se rozmnožuje rozdělením kořenu a kyváky, když totiž větev se sehne, zemi přikryje, v podzimku odřízne a na své místo přesadí. Ačkoliv meruzalka v každé půdě roste, nicméně v dobré lépe se daří, pěknější, větší i chutnější plody nese; čím řidčeji od sebe stojí, tím hojněj ších a větších plodů dává.
b) Meruzalka horská, meruzalka hluchá, planá, rybíz hluchý, planý, Ribes alpinum, Alpenjohannisbeere
Jest předešlé podobná a činí přímý 0,66-1,5m vysoký keř s kůrou na kmenu a větvích popelavou. Květ nazelenale nažloutlý objevuje se v dubnu a květnu, bobule červené zrají v červenci. Roste na podhořích našich lesích a na lesnatých stráních.
- Meruzalka horská nese poměrně málo ovoce, moučnatého, zakyslého a méně chutného, proto také jen k dělání živých plotů se sází. Ve Švédsku dělají z jejího tvrdého dříví zuby na hrábě.
- Domácí dobytek všechen žere rád listy.
- Rozmnožuje se podobným způsobem jako meruzalka červená.
c) Meruzalka černá, rybíz černý, smradlavý, smradinky, Ribes nigrum, Schwarze Johannisbeere
Jest předešlým podobná, 0,6-2m vysoká, kvete zelenavě žlutě v dubnu a květnu, má však bobule malé, černé neb černě fialové. Roste u nás pořídku na místech lesnatých a vlhkých.
- Nať i plody zralé zapáchají močem kočičím nebo štěnicemi, nicméně je však v některých zemích rádi jedí, zvláště když na keři zůstaly až zhniličely, čímž příjemnější jsou a méně zapáchají. U nás málo kdo si jich všímá, v Sibiři však prý jsou plody mnohem větší a velmi hledány. Rusové připravují z bobul buď pro sebe nebo s medem kvašených s kořalkou nebo bez ní nápoj vínu podobný; též štávu vytlačenou do kořalky míchají.
- Jako z meruzalek červených možno i ze smradinek štávu, syrup a víno připraviti.
- Ve Švédsku barví listím kořalku žitnou na žluto.
- Angličané potřebují mladých pupenů, aby pivu příjemnou chut poskytli; též i vinaři jimi dávají vínu chuť muskatelovou.
- Dlouhým vařením smradinek docílí se štáva, která vlnu do černohnědá barví.
- V líhu vařené dávají štávu pěkné fialovou, která kyselinami se nepromění, alkaliemi však mizí.
- Užitek v lénařství není patrný.
- Mladé listy vřelou vodou zpařené a pak sušeDé místo thé čínského se odporučovaly, mají chut trpkou, svráskující a proto držány byly za posilňující jakož i vnitřní kůra toho keře.
- Listy a mladé větvičky čerstvé neb suché, vysoce se chválily proti suchému píchání; k tomu cíli v bílém vlně roztlučené se přikládaly na místa suchým pícháním navštívená, nebo se pily jako thé; též se jim připisovala moc na moč pudící a vařené proti oteklému hrdlu se poroučely.
- Svařené dříví užívalo se proti vodnatelnosti a vnitřní kůra sloužila proti rozličným nemocem dobytka, neb se věřilo, že všechen jed na sebe přitahuje a rychle dobytek nemoci zbavuje.
d) Meruzalka srstka, srstka, chlupatka, polka, meruzalka, angrešt, agrest, jahoda zelená, Ribes grossularia, Stachelbeere, stachlige Johannisbeere
Jest keř hustovětevný, 0,6-1m vysoký, trny posázený s listy okrouhlými, troj- až pětilaločnými, hrubě pilovitými; květy stojí po 1-3 na krátkých převislých stopečkách. Plody, bobule jsou dosti veliké, srstnaté nebo hladké, žlutavé neb i červené barvy. Srstka roste v horních, skalnatých krajinách, na skalách a suchopářích výslunných, též v plotech po celé Evropě; kvete ke konci dubna a na počátku května, plody zrají v červenci.
- Srstky nezralé jsou velmi kyselé a trpké, zralé však příjemně sladké neb navinulé; jedí se syrové, zavařené nebo naložené; na slunci, na povětří neb i v peci mírně vytopené mohou se také sušiti pro kuchyňské potřeby.
- V krajinách révy nemajících dělají ze srstek výborné víno.
- Štáva vykysavší dává výborný ocet a pálením dobrou kořalku, kterou možno i z matolin po vytlačení šťávy zůstalých připraviti.
- Větve a listy poskytují vlně připravené barvu hnědou, květy včelám mnoho medu; list žere rád všechen dobytek.
- K plotům velmi se keř tento hodí, roste v každé půdě a rozmnožuje se velmi snadno, jako meruzalka červená.
