Oman pravý, oman lékařský, voman, lnula helenium, Alant
- Listy nestejné zubaté, vezpod jak vnější lístky zákrovu hedvábitě plstnaté, lodyžní srdčito-vejčité, objímavé. Úbory velké, koruny žluté, v paprsku čárkovité. Mnoholetá bylina 1-1,5m. Kvete v červenci a srpnu. V hornatějších krajích pěstovaný a na paloucích, u příkopů zdivočelý.
- Kořen sestávající ze škrobu, kafru, vosku, pryskyřice a hořčiny dříve v lékařství byl velmi oblíbený a posud ještě se chová v lékárnách, jakož i extrakt a tinktura.
- Kořen omanový povzbuzuje činnost odměšovací žaludku a střev, zvláště účinkuje též na sliznici dychadel, na míznici a jiné žlázy i na kůži těla. Odporučuje se tedy při nemocech žaludka nezáživnosti, mzech, slabém zažíváni, zašlemování a j., při nemocech dychadel, kašli rozličného druhu, dýchavičnosti, bolestech a tíži na prsou, pří blednici a slizotoku, třesení údů od výparu kovů, rtuti povstalém atd.
- Dříve byl kořen v odvaru neb masti též proti svrabu chválen.
- K odvaru se vezme 10-20gr kořene na 200ml vody. Extraktu 35ctgr – 1gr dvakrát i třikrát za den buď v pilulkách, neb roztoku; tinktury 20-30 kapek, 2-3 krát denně.
- Také se může užívat prášek z kořene buď pro sebe, buď v lektvaři nebo v soustu, po 1-2gr.
- Pro lékárnu sbírá se kořen na jaře v dubnu a březnu, na podzim v září a říjnu.
- Z kořene připravují někde víno omanové.
