Vlašťovičník větší, vlašťovičník, krvovník, nebeský dar, celidon, celiston, Chelidonium majus, Schellkraut, Schwalbenkraut, Schellwurz
Listy chobotnato-peřenodílné, úkrojků vejčitých, hrubě stříhanozubatých. Květy okoličnaté, žluté. Žlutomléčný. Mnoholetá bylina 30-60cm. Roste na rumištích, zdích, skalách, v huštinách.
- Upotřeben bývá kořen, nať a štáva. Kořen a nať, čerstvé, vydávají zápach hnusný; chuť mají ostrou, nepříjemnou. Štáva jest hustá, pomorančově žlutá, hořká, leptavá, smradlavá, palčivě ostrá, prsty stále barvící.
- Sušením kořen, nať i šťáva nazvíce ostroty své pozbývají.
- Za čerstva svou těkavou a ostrou dráždivostí zvláště na nervy břišní působí, ústroje břišní k větší čilosti popuzuje, moč a pot vyvádí. Příliš dlouho neb ve větších dávkách užíván chuť a zažívání ochabuje, svaly i pohyb srdce seslabuje, ba i povážlivé příznaky způsobuje, tak např. velká lžice vzatá buď průjem buď vrhnutí v zápětí má.
- Štáva čerstvá na kůži přiložená zanítí ji a rozbolaví.
- Vlašťovičník odporučoval se při žloutenici a vodnatelnosti neduhem jater pošlé, v zimnici studené, zacpání žláz okružných, v zlaté žíle (hemoroidy), v nepořádné čmýře (menstruace), v dnách, proti kamenu žlučnímu a hlístům.
- Vně podává se v zánětech očních, okalu očním, proti bradavicím, fíkům, povrchním vředům, lišejům, svrabu a j.
- Čerstvé šťávy se užívá smíšené s jinými štávami rostlinnými, nebo stejné částky štávy, v medu a vody; začne se s kávovou lžičkou znenáhla až k lžici k jídlu polévkové.
- Do očí se kape pozorně 3-5 kapek štávy; bradavice, fíky a jiné šťávou se potírají.
- Šťáva z čerstvé rostliny vymačkaná sváří se za stálého míchání zponenáhla až na hustotu syrupu. Od toho syrupu neb výtahu dává se, když není možno čerstvé štávy dostati, 10ctgr až 1gr buď v roztoku neb v pilulkách.
- Také prášek z usušené nati se užívá 14ctgr na dvakrát, ráno a večer, s cukrem neb v pilulkách, s kterou dávkou může se vystoupiti až na 70ctgr.
- Pro lékárnu sbírá se v květnu.
- Štáva se též vychvalovala k léčení vředů talovitých u koní. K tomu cíli se míchala kamencem a přikládala na vlnu natřená na vředy. Také se vymývají podobné vředy odvarem kořene, aby červi v nich bydlící umořeni byli.
- Štávou možno látky na žluto barvití. Někteří knihaři prý šťávu potřebují, když k pozlacování půdu kladou.
- Též šlupky šešulek dávají stálou barvu slámovou, s kamencem ale pomerančovou.
- Na s kamencem dává prý jako boryt barvu modrou, toliko musí břečka déle státi. ˇ
- Ze semen může se tlačili olej, tak sladký jako mandlový.
