Ochmet evropský, ochmet jmélovitý, jmělí dubové, jmélí žluté (ohledně plodů), jmélí hnědé (ohledně kůry), Loranthus europaeus, Europäische Riemenblume
Větévky s 3 páry listů nezcela vstříčných, opak vejčitých neb podlouhlých, řapikatých, kožovitých, opadavých. Květy 2domé, v konečných, řídkých, chudokvětých klasech; okvětí skoro na zpod 6 dílné a nažloutlé. Keř 0,3-1m. Kvete v květnu a červnu. Na dubech cizopasný.
- Všechny částky zapáchají stuchlinou nepříjemně; čerstvé jsou chuti zahořklé, svráskavé, zaslizlé; kůra a zažloutlé bobule mezi prsty třené jsou lepkavé.
- Upotřebuje se dříví kůry zbavené v lékárnách pod jménem: Lignum visci quercini (dřevo jmélí dubového) známé.
- Jest to již prastarý lék zvláště proti padúcnici chválený, četná starší i novější pozorování stvrzují dobrý výsledek ochmetu při padúcnici čistě nervosní a ne příliš zastaralé, zvláště při útlých a citlivých nemocných, jakož i takových, kde s padúcnici průjem, bolestný a křečovitý pocit se střídají.
- Mimo to ochmet se užívá při posunčině a jiných křečích, jako v hysterii, křepčivosti neb nemocí sv. Víta a j.
- Staří měli za to, že zapuzuje též zimnici studenou, žloutenici, souchotě, běhavku a hryzení břicha; též dělali z ochmetu flastr, který přikládali na otekliny, hlízy a vředy; k tomu cíli také užívali roztlučených bobul, které přiloženy i k umírnění bolestí dnavých prý přispívaly.
- Ochmet má se sbírati v únoru, v mírně vytopené peci neb na kamnech usušiti a pak v dobře uzavřené sklenici uschovati.
- Dřevo oloupané má býti tak suché, aby se dalo na prášek, který prý nejlépe účinkuje, roztlouci; podává se dle stáří 2-5gr třikrát za den, smíšený s nějakým syrupem, medem a j.
- Ostatně může se dříví též vařiti, 20-40gr na 400ml vody, s osladičem neb jinou přísadou, od čeho se za 3-4 hodiny půl šálku pije.
- V únoru se dodává též do lékáren.
