Lýkovec obecný, lejkovec lékařský, vlčí lýko větší, vlčí pepř, divoký pepř, Daphne mezereum
Listy jednoroční, opadavé, měkké, opak podlouhlo-kopinaté. Květy před listím vycházejí, jsou barvy květu broskvového, nejvíce po 3 v paždí loňských listů, hnědými šupinami pupenovými obdané. Trubka okvětní zdéli kraje. Peckovice šťavnatá, červená. Keř 0,3-1,2m. Kvete v březnu a dubnu. Plody, peckovice jako bohatý hrách veliké, čer vené neb žluté, masité, lesklé, zrají v červnu. Roste roztroušeně v stinných a vlhkých horních lesích.
- Kůra kmenová nemá zvláštního zápachu, kousána nemá dřív chuti, pak ale zůstavuje prudkost, palčivost dlouho trvající a bezcitnost jazyku.
- Květy lýkovce zdaleka líbezně voní, z blízka však zpitomují.
- Peckovice zvláště jádra dříve olejovatostí svou jsou mírné, pak ale pálí, dráždí a ústa opuchují.
- Kůra čerstvá nebo suchá vodou navlhlá a na kůži přiložená, červení, zpruzuje, leptá dříve povrchně, pak ale do hloubky se vžírá, zpryskuje a zvředuje.
- Kůra požitá způsobuje pálení žaludku, hnusnost, vrhnutí, řezání v životě, úplavici, pálení a krvavý moč, slizotok z močové trubice, bolestí hlavy, závratě, slabost, ouzkost, třesení údů, bolesti v kostech, nepokojné spaní, pálení a svrbění po celém těle, poty, vyrážky kožní atd. Proto velmi opatrně má se s lýkovcovou kůrou zacházeti.
- Podobné i mnohem horší příznaky vyvádějí peckovice, velmi pěkné a lákavé to plody, které z neznalosti zvláště od dětí bývají požity. V takovém případu nejdříve hleděti dlužno, aby polknutý jed davidlem vyvrhnut byl, načež se jako protilék dávají nápoje sliznaté.
- Obyčejně se užívá kůry zevně co prudidla, avšak i tu je bezpečnější hořčice nebo křen, který podobně účinknje.
- Hnětenka, prudidlo neb těsto (placka prudivá) přikládá se na rozličná místa kůže v zapáleninách neb zánětech počasných, očí, nosu, hrtanu, plic a j., dále při zakořenělých slizotocích, vyrážkách počasných, tvrdošíjných a zlých vředech, při hostci, pakostnici a ochromení jednotlivých údů.
- Od některých lékařů bývá předepsán odvar kůry při neústupných kožních nemocech, při rheumatismu, pakostnici a zastaralé příjici. Za starých časů odporučován byl odvar též proti vodnatelnosti, rozžíravým a krtičným vředům.
- Mimo kůry a z ní utlučeného prášku, zhotovuje se i extrakt k přípravě papíru proti dně a masti, sestávající s 1 dílu extraktu a 9 dílů oleje olivového s bílým neb žlutým voskem. Mimo to lze v lékárnách dostati i flastr z lýkovce připravený.
- K užívání vnitřnímu vezme se 5-10gr kůry a 400ml vody, svaří se až na 200-350ml s přísadou sladkého dřeva, nebo i slizovitými a aromatickými rostlinami; odvar pak možno piti jako thé 2-3 šálky denně.
- Od prášku smí se užíti 2-4 ctgr dvakrát neb třikrát za den.
- Pro lékárnu sbírá se kůra v březnu.
- Kozy, ovce, prasata, kůry a někteří ptáci, zvláště drozdi žerou listy lýkovce, avšak plody, peckovice, jsou skoro všem savcům jedem.
- Z plodu možno červenou barvu k malování dobýti. Větve vařeny dávají šťávu zelenavě-žlutou, která vlně vismutem močené barvu rezavo-hnědou uděluje.
- Z kůry kořenové možno šedý papír zhotoviti.
- Někteří nerozumní a nesvědomití lidé dávají peckovice do piva a kořalky, aby silnější neb opojnější byly, čímž však rozličné i povážlivé nemoce vzniknouti mohou.
- Lýkovec v každé půdě rozmnožuje se snadno semenem neb odnožemi, ozdobuje zahradu, proto že v březnu málo rostlin kvete, později však dlužno hleděti, aby děti jedovatých plodů se nenajedly.
