Pivoňka lékařská, pivoňková růže, Poeonia officinalis, Poeonie, Pfingstrose, Gichtrose
Lodyha přímá 30-60cm vysoká, jednoduchá neb málovětevnatá. Listy dlouhořapičné, 2-3 krát trojmo sekané. Květy velké, červené, bílé nebo i strakaté. Bylina mnoholetá, v našich zahradách vůbec známá, buď planá nebo plná; kvete v květnu a červnu.
- Kořen je chuti ostré, svráskující, trochu zasládlé, vůně kořenné a čpavé. Dříve byl v lékařství užíván, vyhrabával se na jaře a celý neoloupaný a nerozkrájený se usušil, aby částky těkavé z něho neodprchly. Odporučoval se proti padúcnici, rozličným křečím, obrlení, hysterii a jiným nemocem od podráždění soustavy nervové pocházejícím, dále proti zadržení čmýry (menstruace), bolestem při kamenu močovém, pálení moče, zimnici studené, též dětem proti kašli, cu kání a jiným křečím.
- Prášek kořene dával se 2-3gr buď pro sebe nebo v lektvaři.
- Též šťáva z čerstvého kořene vínem vytažena a cukrem oslazena po lžičkách se užívala.
- Květy mají chuť a vůni kořenu podobnou, avšak slabší. Připravoval se z nich syrup a voda, jichž se užívalo v stejných nemocech jako kořene.
- Semena jsou bílá, zasládlá a nevonná; odporoučela se proti podobným nemocem, jako kořen a květ; podávala se v prášku po 1-1,5gr, ve svařenině po l,5-7gr.
- Nyní přišla pivoňka v lékařství skoro úplně k zapomenutí, od lidu však často bývá upotřebována.
- Pro lékárnu však až posud sbírá se kořen v březnu a dubnu.
- Čerstvý kořen rozdroben a vodou promýván dává škrob bílý velmi užitečný; čerstvý je chuti ostré a stahující, usušen pozbývá však těchto vlastností.
- Voda s květy vařená zčervená a barví všechny tkaniny na červeno, vlněné nejtmavěji. S octem močené nabývají silnější červenosti; kamencem napájené plátno a bavlna ještě krásněji zčervenají. Vismutem močené sukno a bavlna zbarví se jimi pomerančově, avšak nestále.
- Pivoňka hlízami očka majícími snadno se rozmnožuje jako brambory.
- Mongolům slouží hlízy pivoňky bělokvěté, v polévce zavařené za potravu; též semena na kaši roztlučená ku thé přidávají.
