a) Hořec šumavský, Hořec červený, český, uherský, hořepník uherský, Gentiana pannonica, Österreichischer Enzian
Oddenek krátký s lodyhou konečnou, chudolistou. Listy dolení vejčité neb podlouhlo-eliptičné, skrojené v řapík na pošvě sedící, hoření vejčito-kopinaté. Nejdolejší (lupinovité) listy v delší pošvy dole srostlé. Květy v hořeních úžlabích po 2-5 nejhořejší 2 líchopřesleny s konečným květem v strboul splývají. Úšty kališní nazpět ohnuté. Koruna 5-7 klanná, brunatě nachová, tmavěji tečkovaná, dole zeleno-žlutavá. Mnoholetá bylina 30-45cm. Kvete v červenci a srpnu. Roste na horních lukách.
b) Hořec tolitový, hořec modrý, hořepník modrý, tolitový, Gentiana asclepiadea, Schwalbenwurzartiger Enzián
Oddenek s kulovým kořenem, s lodyhami konečnými. Listy vejčitokopinaté, dlouze zakončité, pětižilné. Květy trochu jednostranné, všecky jednotlivé (pořídku prostřední po 2), překrátce stopkaté, vstříčné, bez listenů. Kalich dlouze válcovitý; trubka 3-5krát delší čárkovitých úštů. Koruny sinomodré, v ústí tečkované, zřídka bílé. Bylina mnoholetá 30-90cm. Kvete v srpnu, září a říjnu. Roste na lesních lukách a pastvinách horních, v Čechách zvláště na kraji lesů v Krkonoších a horách Jizerských.
Známo je ještě jiných druhů hořce např.:
c) Hořec brvitý, křižatý, obecný atd. Na podobných místech rostou.
- Kořen pro lékárnu sbírá se v září a říjnu. Ačkoliv všechny druhy hořce co do povahy a účinků se srovnávají, proto přece alespoň nynějšího času v lékárnách vážen jest kořen hořce šumavského a hořce žlutého (Gentiana lutea), který v jižnější Evropě roste, avšak dle některých také na Krkonoších na Sněžce a v Šumavě na Arbru a Rachlu býti má.
- Nyní se užívá hořce jako léku čistě hořkého, zažívání podporujícího, při ocháblém trávení a při všech z toho povstalých neb s tím spojených nemocech. K tomu cíli je pohotově v lékárnách kořen rozkrájený, prášek z něho, extrakt a tinktura.
- Kořenu se béře k nálevu neb odvaru 5 až 10gr na 200ml vody.
- Prášku se méně užívá, protože je velmi odporný, obyčejně v pilulkách po 4-70 ctgr, častěji se předpisuje extrakt v téže dávce bud v pilulkách neb rozpuštěn ve vodě mátové, skořicové a j.
- Tinktury se užívá 40-60 kapek dvakrát neb třikrát denně. Ačkoliv chuť hořce jest dosti příjemná, proto přece některé osoby ji nesnesou, zvláště pozorně se má dávati lidem suchým, popudlivým a k zánětům nakloněným.
- Za starých časů užíval se hořec proti mnohým nemocem, proti slabosti ústrojů zažívacích a z ní pošlých obtíží, žáze, kyselosti, zaslizení, nadýmání, krkání, vrhnutí, běhavce atd.
- Proti pakostnici hostci počasnému, zimnici studené, žloutenici, bledničce, krtícím, hlistům, proti zatvrzení jater a sleziny, vzteklině, zadumčivosti a j.
- Někde dávají pro hořkost kořen do kořalky a místo chmelu do piva.
- Z květů modrých možno vydobyti barvu modrou.
- Také se počítal pro dobytek mezi léky nejhlavnější a nejúčinlivější, zvláště při nemocech travidel, v slabém zažívání, zření břicha, v žloutenici atd. Podává se kořen na prášek roztlučený nebo svařenina z něho. Koním a hovězímu dobytku 10-20gr najednou, ovcím 5-10gr. Ovcím také na píci se sype, nebo dle okolnosti ze soli a mouky s hořcem liz se připraví.
