Sambucus, Hollunder
a) Bez černý, bez, bez domácí, bzina, bezoví, chebz. Sambucus nigra. Schwarzer Hollunder, Holder, Flieder
Dřen větví bílá. Listy zpeřené; lístky vejčité, dlouze zakončité, nestejně pilovité. Palisty zakrnělé žlázkovité neb čárkovité. Lata chocholičnatá, plochá, po odkvětu nící. Stopky lysé. Květy žlutavobílé. Úšty korunní v poupěti střechovité. Nitky tyčinek tenké, hladké. Plody černé. Strom neb keř do 6 m. Kvete v červnu neb červenci. Roste v lesích, v křovištích, plotech, podle skal a zdí.
Užitečná je kůra, listy, květy a bobule (bezinky). Kůra a sice prostřední její vrstva zelená a listy chválily se ve vodnatelnosti, avšak pozorovati sluší, aby se jich užívalo mírně, neb jinak značný průjem a vrhnutí působí. Nejvíc se upotřebuje suchých květů. Podávají se proti nastuzení, hostci, kašli, bolení hrdla, zánětu chřtánu, průdušnice a plic, záduchu, vyraženinám, osýpkám na př. spále, spalničkám, neštovicím a j. Zvláště v první době, aby vyrážka se usnadnila a zaražena nebyla. Vůbec se přivádí tělo jimi do potu.
- Listy, zvláště nerozvité, přikládají se na nohy vodou oteklé.
- Květy suché do pytlíčku s květem heřmánkovým a kafrem se zašívají a na otoky jak horké tak i studené, na př. hostečné, pakostničné, růži, otoky žláz atd. se přikládají. Svařeniny květu se užívá k napařování, ke kloktání při zánětech hrtanu a mandlí, kašiček pak na obklady.
- Květu se zaváří 10— 20 grm. na 400ml vody.
- Z květu dělá se ocet bezový, když se 100 grm. suchého květu s 1200ml vody smíchá a v lahvi uschová. Slouží zvláště k natírání, napařování a kloktání.
Květ se nemá na slunci sušit, nýbrž ve stínu. Z bobul neb bezinek se připravují povidla bezová, když se 6 liber (cca 2,5kg) z bezinek vytlačené šťávy s 1 librou cukru za stálého míchání zavaří. Povidla mají barvu do fialova černou, chuť navinulou, bezem zapáchající; užívá se jich 20— 40 grm. v rozličných míšeninách. V lékárnách lze dostati květ, povidla (roob) a syrup bezový. Syrupu se dává tolik jako povidel, zvláště do mixtur, zpařenin a vařenin. Pro lékárnu sbírá se květ v červnu, bezinky v srpnu, září a říjnu.
b) Bez chebd neb chebdi, hebdí, chbez, chbeza, chobzda, zemský bez, Sambucus ebulus, Attich
Lodyha ročně hynoucí jest přímá, větevnatá. Listy zpeřené, s 5-9 podlouhlo-kopinatými, pilovitými lístky. Palisty nejvíce lupenovité, pilovité, hoření úzké, čárkovité. Lata vrcholičnatá, plochá, ze 3-4 hlavních větví. Koruny bílé, vně červenavé, prášníky nachové. Úšty korunní v poupěti chlopnité. Nitky tyčinek tlusté, na vnitřní straně vroubkované. Bylina mnoholetá; lodyha 0,5-l,5m. vysoká, dole co prst tlustá, křehká, drsná. Kvete v červenci a srpnu. Roste na okraji lesů, v pasekách na stráních, zvlášť hornatějších.
Užíval se kořen, kůra vnitřní, listy, bobule a semena.
- Kořenu dávalo se 15 grm. ve vodě vařených, nebo šťávy z něho vytlačené, zvláště ve vodnatelnost!. Kořen má býti nejmocnější, účinkují však ostatní částky rostliny podobně, počišťují totiž a ženou na moč. Listy nazvíce k věnčím užitkům se poskytovaly, s vínem k obkládání otoků a ohnětenin; též na kaši svařené proti otokům vodnatým, se obkládaly.
- Květu moc na pot ženoucí se vychvalovala.
- Z bobul, tak zvaných chebdinek, které též černé jako bezinky jsou, avšak o něco menší, vyvářejí se též povidla na způsob jako u předešlého bezu černého. Účinek mají tentýž.
- Semen rozmačkaných 1 gram s vínem, polévkou, syrubem a j. smíšených podávalo se též při vodnatelnosti. Též olej vařením s vodou vydobytý po lžici neb s polévkou vzatý mocně počišťuje a proti vodnatelnosti se užíval i také na tělo k umírnění bolesti se natíral.
Pro lékárnu sbírají se bobule v září a říjnu.
- Květný vrcholík bezu černého do těsta zabalený a na másle smažený mnohým lidem jest pochoutkou, kosmatice zvanou. Jiní zase květy přisazují pro chuť k rozličným z vajec připraveným pokrmům. Někde připravují z květu kořenný ocet, a polozralé bobule do octa a slané vody nakládají místo kapar. Jinde dávají květy i bobule do vína, aby příjemnou chuť nebo barvu dostalo. Švestková povidla příjemně chutnají a tmavší barvu nabývají, zavaří-li se s bezinkami. Někde barví šťávou z bobul kořalku, neb z květu a bobul i víno, kořalku a ocet připravují. V některých zemích barví šťávou zralých bobul vlnu a hedvábí tmavo-fialově; vlnu vismutem připravenou modravě-šedě; listím pak kůži na sedla žlutě. Též i ostatní částky toho stromu mohou se k barvení upotřebiti, zvláště zelená a žlutá kůra, ležící pod šedivou, slouží k barvení na hnědo a na modro. Dříví z kmenu starého jest tvrdé, pevné, žlutavé a dělají se z něho rozličná menší náčiní, rukovětě, cívky, dýmky, pravítka a j., též slouží truhlářům k dílu výkladnému.
- Uhlí z bezového dříví vychvaluje se k cídění mosazu, mědi a ocele. Z větví střeně (duše, jádra) zbavených dělají chlapci stříkačky, bouchačky a skřínky na ptáky; ze střeně zhotovují se kuličky ke stroji elektrickému.
Bez snadno se rozmnožuje hřízenicemi, odnožemi i semenem, roste v každé půdě, nesnadno vyhynuje a neporušen zůstává, jelikož dobytek pro hořkost listí se jej nedotýká.
Někde se domnívají, že listí zachraňuje ovce před prašivinou, zpařenina z nich že zapuzuje mšice a housenky, dále že možno pilousy ze sýpek zahnati, jestli květy a větve tam rozpoloženy byly.
Nať zemského bezu neb chebdí zapuzuje prý myši, v holubnících všely a v obydlí štěnice. Bobule chebdí poskytují barvu fialovou; s octem vinným a kamencem nabývá příze a kůže barvy modré, plátno barvy blankytné. Bobule suché poskytují vlně vizmutem močené hnědo-žlutou barvu.
