Leknín bělostný, leknín, lekno bílé, lekuta, lekní, taška bílá, štulík bílý, skulík bílý, vodní růže bílá, vodní lilium bílé, lekutí, Nymphaea candida, Weisse Seerose
Čtyřhranný zpodek kalicha Bilně vyniklý. Nitky nejvnitřnější nahoře značně širší než prašník. Semeník vejčitý, pod bliznou ztenčený a bez tyčinek. Paprsků blíznových nejvíce 6-10, vejčito-podlouhlých, zaokrouhlených se dvěma postranními rýhami, žlutých neb červených. Mnoholetá bylina. Kvete v červnu, červenci a srpnu. Roste ve vodách zvláště stojatých, ve větších kalužinách, rybnících, jezerách a zátokách řek. Leknín se rozmnožuje a sází tím způsobem, jak u stulíka žlutého udáno jest.
- Za dřívějších časů co lék oblíben květ a kořen. Květy vodou zavařené pily se místo thé v zarputilém kašli.
- Puzená voda z květů pokládala se za výborný lék chladící zvláště při zánětech plic, jater, sleziny, ledvin, dělohy aj. a podávala se nemocnému dle jeho přání.
- Zevně sloužila voda leknínová k umývání obličeje napuchlého neb růží a jinými vyrážkami zaníceného.
- Při těchže nemocech užíval se též syrup z květu zhotovený.
- Olej leknínový užíval se zvláště v zánětu ledvin, nemocech měchýře a palčivosti moče.
- K přípravě vody bralo se 5 částek čerstvého leknínového květu a 20 částek vody, což se přehánělo až na 10 částek tekutiny. K syrupu se vzalo 2 částky lupenů květových, které ve 4 částkách vřelé vody v zavřené nádobě 12 hodin se ponechaly, načež se tekutina procedila a s cukrem až na hustotu syrupu zavářela.
- Olej se připravoval následovně: 40gr květu nechalo se 10 dní ve 400ml oleje z nezralých oliv na slunci močiti; pak se vytlačený a procezený olej vlil opět na čerstvý květ, což se třikrát opakovalo.
- Kořen leknínový, tříslovinu chovající, zvláště prospívá v běhávkách, úplavicích, krvotocích, bělotoku a podobných nemocech. Též proti zimnici studené, kurdějím a všem nemocem žláz mízních se odporučoval. Kořen se podával buď vodou vařený 10gr na 200ml vody, buď se nechal močiti v červeném vínu, které se pilo.
- Také se užívala šťáva z čerstvého kořene nebo i prášek ze suchého kořene utlučený.
- Štáva z kořene přikládala se na spánky, aby spaní způsobila.
- Odvarem kořene myla se kůže k zapuzení pih, blizen a všelijakých skvrn.
- Vodou, v které kořen močen byl, myla se hlava, aby dlouhé a pěkné vlasy narostly.
- Štáva z čerstvého kořene přikládala se na krvácející rány a otoky z ochabělosti vzniklé.
- Prášek ze suchého kořene byl sypán na rány k zastavení krve, na vředy, mokvající chrasty aj., aby je vysušil a zhojil.
- Kořen leknína slouží k barvení sukna, plátna, látek vlněných aj. na černo, k připravování černého inkoustu a barvy tiskařské. Kořen se skalicí zelenou poskytuje tak pěknou černou barvu na sukno, jak jen nejlepšími duběnkami a dřívím blankytným může se státi, ba někteří dávají barvě leknínové přednost. Na vlně a bavlně pomocí octanu železového a zinkového poskytuje překrásné proměny barvy kávové a tmavohnědé. Bavlna a hedvábí s močidlem kamencovým nabývají barvu pěkně žlutavě hnědou. Též dává kořen čistou barvu šedou.
- Dále slouží i k vydělávání kůží způsobem obyčejným, protože obsahuje mnoho kyseliny duběnkové a třísloviny.
- Má-li kořen ve všem posloužiti, musí býti čistý a pozorně usušený, nikoliv však plesnivý, měkký a zkažený, jak velmi často v obchodu přichází.
