Krásná, příjemná, zajímavá i užitečná jest nauka o rostlinách, vyžaduje však zvláštního, důkladného studování, a není tak snadno přiučiti se jistému poznání a určování jednotlivých rostlin.
V tomto spisu není ani možno vědeckou soustavu rostlin rozebírati, uvádí se však přece popis jednotlivých rostlin dle nejnovějšího názvosloví, které od starého se velmi liší. Jakým jiným způsobem by se měly rostliny také zde nebo jinde popisovati?
Vyklíčilá rostlina: 1. kořen, 2. větve kořenné, 3. Stonek čili pníček, 4. dělohy, 5. pupen, 6. listy.
Lidé, kteří se zanášejí sbíráním rostlin pro lékárny a domácím léčením, znají dotyčné rostliny od pouhého ukázání dosti dobře, aniž by je popsati dovedli, i prospěje jim, když se přiučí alespoň těm nejhlavnějším novým a patřičným názvům a když při tom blíže si povšimnou rostlin, aby je určitě rozeznati uměli od jiných podobných, často i škodlivých a zdraví nebezpečných.
Časně na jaře sbírají se na bylinkovou polévku mladé listy oponce, sedmikrásy, fialky, řebříčku a jiných ještě rostlin, při čemž i dosti cizích se přitrhá. Stává se dosti často, že i místo petržele, přece tak dobře známé, natrhá se do polévky velmi podobného listu, bolehlavu blámatého, kterýž omyl již mnoho neštěstí způsobil. — Tím větší pozornosti vyžaduje sbírání takových rostlin, které nemocnému za lék sloužiti mají.
Jest záhodno, aby každý, kdo za jakýmkoliv účelem, třebas jen povrchně s rostlinami se zabývá, znal alespoň nejhlavnější jejich částky a znal je také pojmenovati, i postačí, když si přivlastní to, co zde ve vši krátkosti o rostlinách vůbec je podáno.
Hlavni částky rostliny jsou: kořen, stonek, list, kvit a plod.
Kořen
Kořen jest ona část rostliny, která do země vniká, rostlinu upevňuje a potravu přijímá.
Druhy kořenů. 1. Jednoduchý kořen (penízku), 2. větevnatý (slezu lesního), 3. řepovitý (řepy), 4. mrcasatý neb svazčitý (ječmene), 6. vřetenovitý (mrkve).
Kořen mívá tvar rozličný, jest na př. jednoduchý (penízek rolní), vřetenovitý (mrkev), koulovitý (řepa), větevnatý (slez), svazčitý (ječmen), hlízovitý (vstavač obecný).
U rostlin jedno – neb dvouletých bývá kořen dužnatý, u mnoholetých dřevnatý.
Stonek
Stonek jest listy opatřená část rostliny, buď nad zemí nebo i pod zemí, v kterém případu pak se jmenuje oddenek, jenž v obecném životě bývá omylem za pravý kořen považován.
Část stonku od jednoho listu ke druhému jmenuje se člen; jsou-li listy dále od sebe, jsou články delší a tudíž se zove pak stonek dlouhočlenný, naopak jsou-li listy hustě nad sebou, krátkočlenný.
- Cibule, 2. oddenek (puškvorce)
Oddenek bývá nejčastěji pokryt drobnými listy šupinatými (u šišvorce) a slově oddenek pravý. Je-li oddenek nebo i kořen místy naduřelý, činí buď hlízy (bambule, bulvy), jako na př. u bramboru, buď cibule, na kterých bývají i mladé, k rozmnožování určené cibulky, tak zvané pacibulky (česnek).
- Dvojité hlízy (vstavače), a) hlíza jednoroční, b) dvojletá; 2. hlízy (bramboru)
Obr. 5 – Větévka v trn přeměněná (trnky)
Lodyha levotočivá (svlačce).
Obr. 6 – Stonek plazivý, (jahody) kořínky vypouštějící.
Stonek nadzemní jest zřídka kdy jednoduchý, obyčejně jest rozvětven. Někdy jest přímý a sluje též peň, někdy jest převislý, na zemi položený plazivý a pak často kořínky vypouštějící (jahoda), jindy opět otáčivý (popínavý, povláčitý), totiž po jiných předmětech, zdích, stromech atd. se pnoucí, neb okolo nich se otáčející (chmel, břečťan, svlačec, kokotice).
Stonek nadzemní trvá u některých rostlin pouze jeden rok a sluje pak lodyha. Lodyha dutá, kolínky přepažená nazývá se stéblo (trávy, obilí). — Peň neb lodyha bezlistá, leda šupinatá, nahoře listeny a květy nesoucí, zove se stvol.
Stonek je bud šťavnatý neb dřevnatý, více let trvající, který se pak jmenuje kmen. – Rostliny se stonkem šťavnatým slují byliny, a jsou dle trvání jednoleté, dvou- i mnoholeté, když z jejich odenku po více let listnaté lodyhy vyrůstají.
Strom sluje rostlina s dřevnatým, zřetelně vyvinutým hlavním kmenem. Keř je rostlina hned od země rozvětvená, polokeř taková, jejíž mladší větvičky každým rokem hynou (šalvěj lékařská, lavandule).
Listy rozličného druhu. 1. List lichozpeřený (růže plané), 2. kopisťovitý (sedmikrásy), 3. střelovitý (svlačce rolního), 4. klínovitý (petrklíče), 5. nestejně čili přetrhávaně zpeřený (bramboru), 6. dlanitodílný (pryskyřníka prudkého), 7. sudozpeřený (lechny jarní), 8. dvakrát sudozpeřený (akacie), 9. čárkovitý (tisu), 10. terčovitý (řeřichy kapucínské), 11. kopinatý (vrby bílé), 12. kracovitě peřeno- dílný (pampelišky), 13. sedmičetný dlanitý (kaštanu divokého neb koňského), 14. pikovitý (šťovíku), 15. celokrajný (šeříku), 16. objímavý (penízku), 17. srostlé listy (kozího listu), 18. prorostlý (prorostlíku), 19. podlouhlý.
List
List neb lupen sestává z pošvy, řapíku a čepele. Pošva objímá stonek bod částečně neb kolkolem. Řapík jest tenká, stopkovitá část listu a čepel část jeho konečná, rozšířená a největší.
Listy rozličného druhu. 1. List peřenolaločný (dubu), 3. trojlaločný (jaternika), 3. dlanitožilný (babyky), 4. zašpičatěný (višně), 5. opak srdčitý (šťavele), 6. zubatý (dubu), 7. srdčitý (lípy malolisté), 8. přiokrouhlý (žahavky), 9. vroubkovaný (opence), 10. vejčitý (buku), 11. ledvinkovitý (kopytníka), 12. list hrachu a), zpeřený list s úponkami b), jařma listová c), palisty d), květ e), štopka květná s listenem f); 13. část stébla trávy, a) pošva listová, b) jazýček, c) čepel, d) stéblo, e) kolénko; 14. list sbíhavý, a) stonek, b) čepel, c) část čepele po stonku sbíhající; 15. listy vzplývavé a) listy ponořené, b) (pryskyřníka vodního).
Tyto tři částky nejsou vždy vyvinuté, tak např. nemá list jabloně pošvy a list trav řapíku. Schází-li řapík, jsou listy přisedlé neb na lodyze bez stopky sedící; objímají-li rozšířeným čepelem lodyhu, zovou se objímavé, srůstají-li objímavým okrajem; prorostlé a splývají-li dva vstřícné listy svými spodinami; srostlé (kozí list obecný).
Sbíhavý list sluje, jehož kraje na spodu ještě po samé lodyze křídlovitě se táhnou (divizna, kostival, bodlák).
Co se týče celkové podoby listů, zvláště čepele, jest mnoho rozdílů. Popisování jednotlivých bylo by na tomto místě obšírné a také každému, kdo rostlinopis nestudoval, nepochopitelné. Avšak obrázky jednotlivých listů s nejpotřebnějšími poznámkami postačí k poznání alespoň těch nejhlavnějších a nejpotřebnějších odznaků. Snáze se pochopí ostatní pojmenování, jako: list pýřitý, totiž pýřím neb krátkými, měkkými chloupky porostlý, list roztroušeně nebo drsně chlupatý, huňatý, vlnatý, plstnatý, nebo naopak lysý, to jest bez chlupů.
Květ
Hlavní částky květu jsou: pestík, tyčinky a obaly květné.
Pestík je ve středu květu, podoby nejčastěji kuželovité. Naduřelá jeho část spodní, zárodky semenné obsahující, jmenuje se semeník, nitkovitá část čnělka a její lepkavý vrchol blizna.
1. Pestík s přisedlou bliznou (tulipánu), 2. pestík s čnělkou nahoře mnohodílnou (topolovky), 3. pestík s čnělkou a bliznou (snědka), 4. semeník spodní (kosatce), 5. tyčinka (šalvěje), 6. tyčinka (česneku kulatohlavého), 7. tyčinka (pšenice), 8. tyčinka ze dvou srostlá a proto se 2 prašníky (vrby nachové), 9. tyčinka s přímým prašníkem (tulipánu), 10.—13. pylová zrnka rozličných rostlin, zvětšená, 14. květ s jednoduchým okvětím (snědka okoličnatého), 15. a 16. nahé, dvojaké květy (vrby křehké), první s tyčinkami, druhý s pestíkem, 17. a 18. dokonalý květ, první s hořejška vyobrazen s tyčinkami a pestíkem, druhý z dolejška s kalichem.
Tyčinky skládají se obyčejně z tenké, vláknovité nitky a z vakovitého prašníku. V tyčinkách kolem pestíku umístěných, vyvíjejí se buňky oplozovací neboli pyl.
Nepravidelné srostloplátečné koruny. 1. Koruna tlamatá (hledíka většího), 2. dvojpyská (šalvěje luční), 3. jazykovitá (lociky ozimé). Pravidelné srostloplátečné koruny. 4. Koruna kolovitá (mochyně), 5. kulovitá (borůvky), 6. baňkovitá (eriky), 7. zvonkovitá (zvonku), 8. nálevkovitá (petrklíče), 9. trubkovitá (řebříčka), 10. řepicovitá (plamenky), 11. řasnatě nálevkovité (durmanu).
Obaly květné bývají obyčejně vyvinuty pod tyčinkami a skládají se buď z jednoho nebo ze dvou kruhů listových. Jsou-li dva kruhy obalů květných, bývá svrchní obyčejně jemnější i pestře zbarven a jmenuje se koruna; jednotlivé částky její slují plátky korunní. Spodní kruh bývá nejčastěji tužší a zelený, nazývá se kalich a jednotlivé části jeho lupeny kališní.
Pravidelné prostoplátečné koruny: 1. Křížatá (fialy žluté), 2. růžovitá (mochny jarní), 3.slezovitá (slezu lesního), 4. karafiátová (hvozdíku).
Nepravidelné prostoplátečné koruny: 1. Květ macešky, 2. koruna motýlovitá žanovce.
V některých případech (lilie) jsou kalich a koruna stejné povahy, nebo jest pouze jediný kruh vyvinut a pak se jmenují obaly prostě i okvětí, které se nazývá kalichovité, podobá-li se kalichu neb korunovité, je-li více koruně podobné.
Květy, které mají kalich i korunu, slují dokonalé, jinak jsou nedokonalé. Jak kalich, tak i koruna bývají složené buď z lístků nespojených (mák) a jmenují se pak kalich prostolupenný a koruna prostoplátečná, nebo sestávají z lístků srostlých (zvonek) a slují pak kalich srostlolupenný a koruna srostloplátečná.
Květenství
Někdy bývají stopky květonosné pouze jediným květem zakončené, někdy však jsou dle určitých pravidel rozvětvené, v celek sestavené a činí tak zvané květenství, které je pak buď hroznovité neb vrcholíkovité.
Hrozen jest květenství, kde stojí květy na vyvinutých stopečkách a listeny pod květnými stopkami někdy nebývají vyvinuty. Nejstarší květy stojí nejníže (rybíz, dřištál).
Hrozen, jehož nejspodnější větévky jsou nejdelší a čím dál k vrcholku postupně kratší, že všecky květy as v jedné rovině stojí, sluje chocholík.
Klas má květy k stopce přisedlé, nebo jsou květy na velmi kratičkých stopečkách, více méně od sebe oddálených a listenem podepřených. — Klas se vřetenem chabým, ohebným sluje jehněda neb kočička (dub, bříza, vrba), se vřetenem dužnatým, naduřelým palice (kukuřice), se vřetenem a šupinami dřevnatými šiška.
Okolík je květenství, kde květy stojí na vyvinutých stopečkách, které pohromadě ze vřetena velmi krátkého vynikají (petrklíč). Listeny tvoří na vřeteně tak zvaný obal.
Strboul nebo hlávka jest květenství, jehož květy bez stopek na skrácené, zato však často rozšířené ose sedí (jetel). Kalichovitý obal, z listenů neb šupin, slově zde zákrov. — Strboul u některých bylin na př. heřmánku, pampelišky, rmenu, vratiče a j. jmenuje se úbor.
Vrcholík jest květenství, jehož větve stále do vyšších stupňů se rozvětvují, při čemž každá větvička květ předcházející (mateřské) větévky přerůstá. — Vrcholík jest buď jednoramenný (lichoklas, licho hrozen), jestliže z každé stopky květní vždy jen zas jedna stopka vyniká, z této opět atd., neb dvouramenný čili vidličnatý, když z každé větévky pod konečným květem dvě vstřičné větévky vynikají, neb víceramenný, jak na př. u černého bezu.
Plod
Zúrodněním zárodků semenných podléhá semenník mnohým proměnám a přechází v plod, který semena v sobě chová.
1. Jehnědy (lísky), 2. jednoduchý klas (jitrocele), 3. chocholík (mahalebu), 4. složený klas (jilku), 5. palice (kukuřice), 6. hrozen visutý (čilimníka), 7. složitý okolík (třebule), 8. přímý hrozen (kokošky), 9. vrcholík okolíkovitý (bezu černého), 10. strboul (jetele lučního), 11. lata (pšenička), 12. úbor (heřmánku), 13. jednoduchý okolík (petrklíče).
Plody se rozdělají vědecky rozmanitě, zde možno pouze některé, a sice nejhlavnější druhy uvésti, zvláště k porozumění dále uvedeným názvům při jednotlivých rostlinách.
Nažka jest plod suchý, namnoze jednosemenný, nepukavý, to jest až do klíčení obalený jemnou slupkou, ze semenníka povstalou, oplodí zvanou (trávy, obilí). Je-li oplodí tvrdé, dřevnaté, nazývá se plod oříšek (líska, ořech).
Plody: 1. Tobolka (šeříka), 2. tobolka (máku), 3. tobolka (knotovky), 4. tobolka (blínu), 5. tobolka (ocánu), 6. tobolka (pupalky), 7. lusk (hrachu), 8. šešulka (fialy žluté), 9. měchýřky (oměje), 10. šešulinka (kokošky), 11. křídlatá dvojnažka (javoru polního), 12. nažka (zlatovlasce), 13. nažka (radyku), 14. nažka (lípy), 15. nažka (obilky žita), 16. nažka (dvojzubky), 17. oříšek (lísky), 18. bukvice (nažka buku), 19. nažka (jasanu), 20. křídlatá nažka (jilmu), 21. peckovice (vlašského ořechu), 22. a 23. peckovice (dřínu), 24. a 25. bobule (chřestu), 26. a 27. bobule (borůvky), 28. a 29. bobule (vinné révy), 30. a 31 bobule (dřišťálu), 32. klíček (semena fazolového), 33. žalud s číškou, 34. rozpuklá číška s nažkou (bukvice), 35. plody lísky s číškovitými obaly, 36. a 37. semeno tisu v bobulovité číšce, 38. malvice hrušky, 39. moruše, 40. jahoda, 41. šípek plané růže, 42. a 43. malvice jeřábu, 44. plod rozpadavý (kakostu rozeklaného), 45. dvojnažka (třebule lesní).
Měchýřek jest plod jednopouzdrový, který jediným podélným švem se otevírá a na okrajích semena nese (blatouch); otevírá-li se po délce na 2 švech, zove se lusk (hrách); sestává-li ze dvou pouzder, s přehrádkou blánovitou uprostřed, zove se šešulka (řepka).
Tobolka jest plod vice méně suchý, chlopněmi (violka), zuby (hvozdík), víčkem (blín), neb otvory, štěrbinami pukající a semena volně propouštějící (mák, makovice).
Až posud uvedené plody jmenují se suché, oproti následujícím dužnatým, jichž oplodí je štanaté nebo dužnaté a ku kterým hlavně náležejí bobule obsahující jedno nebo i více semen (mochyně, víno, borůvka).
Peckovice jest plod více méně dužnatý, uvnitř s peckou jedno- až vícepouzdrou (švestka, třešně, dřínka).
