Dřišťál obecný, dříšťál, vančar, vanžár, Berberis vulgaris, Sauerdorn, Berberitze, Weinschädling
Listy v svazečkách, opakvejčité, jemnoostnité pilovité; pod svazečkem trn namnoze 3klanný na místo listu. Hrozny hojnokvěté, převislé, květy žluté. Bobule podlouhlé, šarlatové. Tyčinky dráždivé. Keř nebo strom 1-3m. Kvete v květnu. Roste v křovištích, plotech, na stráních, v mnohých sadech pěstovaný.
- Kořen jest chuti trpké, svraskavé; lýko má chuť hořkou zatrpkou; mladá nať je jako šťovík kyselá; bobule (dřišťalky) jsou pří jemně kyselé, trochu svraskavé.
- Za dřívější doby užívalo se lýčí neb lýko tři hodiny v bílém víně močeno co lék posilňující a počisťující, neb s vínem bud bílým neb červeným svařené proti žloutenici.
- Prášek z lýka v octě močený proti žábrám, moučníku v ústech u dětí.
- Kůra proti nezáživnosti a slabosti žaludka i střev vůbec; hořké prvky mohou se vodou, lihem a vínem vytáhnouti.
- Bobule neb dřišťalky pro svou kyselinu mírně chladí, žízeň hasí a hnití odpírají; protož užitečné jsou při všech nemocech s přílišným horkem a žízní spojených, též i v chorobách počasných od pokažení krve pocházejících na př. kurdějích atd. Nejlépe šťáva z nich k pití do vody, neb k jiným lékům se přiměšuje. Šťávou vyplakují se ústa při krvácení dásní a kurdějích. K tomu cíli mohou se i listy svařiti.
- Z dřišťalek se dělá syrup a sice svářením 1 libry čerstvě vytlačené Šťávy s 2 librami bílého cukru; syrupu se dává po 20-40grm. do mixtur, svařenin neb spařenin, nebo i do vody k pití. Také se z dřišťalek zhotovovaly povidla a pokroutky.
- Pro lékárnu sbírají se dřišťalky v září a říjnu.
- Kuchařky zavářejí uzrálé, jadérek zbavené dřišťalky na způsob třešní, anebo je suší na způsob šípků, aby je v čas potřeby vařily se sušenými švestkami neb hruškami; také z nich huspeninu, zmrzlinu a šťávu připravují.
- Jadérka pozorně usušená a v pytlíčku uzavřená zavěšují se do červeného vína, když červené barvy pozbylo, za několik dní prý víno opět zčervená.
- Pražená rozemletá a vařená jadérka mají chuť kávě podobnou, zvláště když se jim přidá stejný díl pražené mrkve, která zatrpklou příchuť odjímá. Lisováním dávají jádra dobrý olej. Z dříšťalek může se kořalka a ocet dělati. Soli, která při vyrábění ze šťávy zůstane, možno upotřebiti jako šťávy citrónové nebo soli šťavelové k vycídění skvrn ze šatstva.
- Suchými pružnými hřebeny hroznů možno vycpati polštáře.
- Značného užitku podává dříví a kořen, zvláště lýko dřišťálu, jež slouží k barvení lněného a bavlněného zboží na žluto a zeleno. Též safián a dřiví se barví jimi na žluto. Také bobule dávají pěknou barvu; šťáva jejich smíšena s kamencem dává červenou barvu a výborný červený inkoust.
- Hedvábí, vlna, len, bavlna mohou se šťávou tou na růžovo barvití. Šťáva s jinými látkami smíšená poskytuje barvu červcovou a hnědou.
- Někde natírají jircháři šťávou bobulovou kozí usně, aby dostaly pěkný lesk.
- Dříví starších kmenů jest pěkně žluté a velmi tvrdé, dá se dobře leštiti; též kořen je dosti silný a pěkně merhovaný, pročež mohou obou upotřebiti jak truhláři tak i soustružníci; z rovných odnožů dělají se hole a trubky k dýmkám.
- Ploty dřišťalové časem tak zhoustnou, že není možno jimi proniknouti. — Všechen dobytek vyjma koně žere rád listy dřišťálu; květy mají mnoho medu a bývají od včel pilně navštěvovány.
- Kořeny k užitkům barvířským vydobývají se následujícím způsobem: Z jara neb v podzimku vykope se na jedné straně jáma, aby se mohly odtud kořeny odejmouti, buď osekati neb rýčem uřezati. Tím netoliko křovina se zachová, ale i omladí, a bujněji pak roste. Za dvě nebo tři leta na této straně osekané kořeny dost silně vyhnala, takže zase z druhé strany podobným způsobem odejinouti se mohou. Také způsob ten má užitek, že ploty z křovin těch udělané tuze mnoho půdy nezaujímají a vždycky v mezech svých zůstávají.
- Také v plotech nízce držaných má dřišťál své místo, protože přiřezávání dobře snáší, ovšem, že pak málo ovoce nese. Ptactvu poskytuje keř tento nejen hojné a dobré potravy, nýbrž i trnitými pruty svými vydatné ochrany.
- Někteří hospodářové varují, aby se dřišťál nesázel blízko obilí, poněvač prý zvláště u žita hluchost a rezovatosť způsobuje. Celkem však užitečný dřišťál zasluhuje, aby pěstován byl pro uvarování všeho, třebas jen na místech od obilí vzdálenějších, kterých zajisté dosti se vynajde.
Dřišťál snadno se rozmnožuje semenem, odnožemi a hřízenicemi; nežádá ani obzvláště dobré půdy ani nějakého hlídáni; nejlépe se daří v zemi z písku a hlíny smíšené, ačkoliv také v kamenité dost bujný jest. Semeno seje se bud časně z jara, nebo ještě lépe v podzimku, ježto časně v jaře již klíčí a hned prvního leta v keříček pěkný vzrostá. Odnože pozorně od starých kmenů se oddělují, dobře prořeží a zasadí. Hřízenice v jaře z loňských snětviček se sbírají, úkosno na 4-6 palců vzdáli do země se zastrčí a zalejí, jestliže jest sucho.
