Křen polní, křen obecný, křen, Armoracia rusticana, Cochle aria armoracia, Kreen
Lodyha nahoře latnatá. Listy přízemní dlouze řapíkaté, srdčito neb vejčito-podlouhlé, vroubkovano-pilovité, dolení lodyžní hřebenitě peřenodílné neb protisečné. Bylina mnoholetá 0,5-1,3m. Kvete v květnu, červnu a červenci. Pěstovaný a nezřídka na břehách zdivočelý.
- Kořen za čerstva je vůbec známý, jelikož se rozličným způsobem k masu požívá, pod jménem „křen mandlový”.
- Křen těkavým, ostrým, etherickým svým olejem mocně vnitř účinkuje zvláště na zažívadla; na kůži činí zánět a puchýře.
- Aby se zimnice nevrátila, radí se 3-4 polévkové lžice nastrouhaného křenu do láhve dobrého červeného vína dáti a od něho 3-4krát denně malý kalíšek po několik neděl piti.
- Nálev pivem, vínem nebo i vodou připravený odporučuje se při vodnatelnosti.
- Křenu 40gr na 400ml vařící vody, s přísadou nějakého syrubu neb cukru chválí se píti při nemoci ledvin tak zvané Brightické a z ní pošlé vodnatelnosti.
- Odvar takový chválí se též při dnách, kurdějích a v případech, kde čmýra (menstruace) následkem rozčilení se zarazila.
- Křenové těsto neb placky dávají se na tělo při rozličných bolestech a nemocech, což všeobecně známo jest.
