Jilm polní, jilem, jilm, jilma, Ulmus campestris, Ulme, Rüstern
Větve z mládí roztroušeně pýřité, pak lysé. Listy dospělé tuhé, příkožovité, vejčité, dole nestejné, krátce přišpičatěné, dvakrát vroubkovano-pilovité, na líci dosti hladké, vezpod lysé neb skoro lysé. Tyč. namnoze 3-4. Rourka čnělková kratší než pouzdro semenní v přední třetině plodu položené. Strom. Kvete v březnu a dubnu. Roste v listnatých lesích na rovinách a nižších horách, v houštinách.
- Kůra vnitřní užívala se jako lék sliznatý, hořký a svíravý proti počasným nemocem kožním, zejména proti jahlinám, lišejím a zastaralým vředům na nohou i také proti slizotokům.
- Obyčejně se potřebuje zevně jako voda k mytí, na obklady a k vystřikování. Sváří se 40-70gr kůry s 800ml vody až na polovičku.
- Uvnitř se málo kdy užívá, i musela by se delší dobu bráti, když by měla nějaký účinek míti.
- Kůra sbírá se pro lékárnu v březnu.
- Jilm dává výborné dříví na rozličná díla, k pálení je lepší nežli dubové. Kůra mladá slouží k vydělávání kůže a k barvení vlny na žluto; lýko k vázání a pletení.
- Listy čerstvé a suché výborná jsou píce pro dobytek hovězí a ovce.
