Hedera, Efeu, blušť, ličok, Hedera helix
Kmen kořínky přímětnými popínavý. Listy kožovité, srdčité, úhlato 3-5 laločné, na větvích kvetoucích kosníkově vejčité neb kopinaté, zakončité. Okolíky hroznitě sestavené, stopky květní plstnaté. Plátky nazelenalé, bobule černé, kvete v září a říjnu. Keř v lesích po zemi, stromech, skalách a zdích se pnoucí.
- Listy jsou chuti hořké, trpké, protivné. Ondy se potřebovalo listů a bobul. Prášek ze suchých listů dával se 2-3krát z rána po 9 dní dětem na mze nemocným. Čerstvé listy rozmačkané dávají se až posud na vředy, spáleniny, růži a bolavé oči. Též s vínem vařené přikládají se na vředy a rány; v octu pak močené na kuří oka, aby se zahnala.
- Šťáva čili pryskyřice břečťanová odporučovala se proti zaražené črmýře (menstraci) a přidávala se též k rozličným flastrům.
- Plodů neb peckovic užívali staří pro stolici a vrhnutí i pro vypuzení potu.
- Odvar listů prý usnadňuje porod ovcí, k čemuž se listy v pivě až na polovičku zavaří a pak dobytku vlejí.
- Dříví břečťanové jest šedé, lehké, děrnaté, ačkoliv vlákna jsou dost tvrdá a pevná, zřídka však se nachází kmenů 4-5 palců silných; náš lesní po zemi se plazící břečťan nebyl nikdy v květu viděn; dobytek se listů nedotýká, leda koně a ovce z hladu jej žerou.
- Bobul možno k čižbě použiti.
- Mladé šlahouny a listy odporučují se k vydělávání kůže. Dříví a listy udělují suknu připravenému barvu ryzovatou; fialová šťáva bobul barví z šediva olivově.
- V zahradnictví jest břečťan velmi oblíben, potahují se ním besídky, zdi, skály, stromy a j. a jest zvláště vděčným, že zůstává jak v letě tak i v zimě zeleným; proto bývá i ve světnicích velmi často pěstován.
- Břečťan rozmnožuje se odnožemi, hřízenicemi a semenem, které však buď hned vyseto, jakmile z jara uzrálo, sice celý rok v zemi poleží, nežli vyklíčí.
